Jehličnatý strom z čeledi borovicovité - Pinaceae a rodu jedle - Abies, o kterém lze říci, že roste v Evropě a přilehlých oblastech jako je severní Afrika, Blízký východ a Kavkaz. Vyskytuje se převážně v izolovaných areálech. Roste v horách východního pobřeží Černého moře a na několika místech v malé Asii, kde tvoří rozlehlé lesy společně se smrkem východním a bukem.  První český výskyt je patrně výsadba na zámku Sychrov (nejspíš rok 1845).
Ze zahradních solitér se po zjištění jejích vhodných vlastností její použití značně rozšířilo i do oblasti lesnictví, kde je používána jako možná náhrada za naši choulostivější jedli bělokorou.

Tato jedle má vejčité, šupinami kryté pupeny, které neobsahují pryskyřici.  Jehlice jsou na spodku větviček hřebenitě uspořádané, na líci jsou temně zelené, na rubu má dva bílé proužky. Jehlice jsou na větvičkách husté přibližně 3cm dlouhé, 2,5mm široké, na konci zaokrouhlené, měkké.
Červenavé samčí šištice produkují pyl v květnu. Zralé samičí šišky jsou válcovité, tmavohnědé, ronící pryskyřici cca 15cm dlouhé. Plodné šupiny jsou klínovité a celokrajné, podpůrné šupiny jsou za plodnými vidět, vyčnívají a jejich špičky jsou ohnuté dolů.  Šišky se rozpadají v listopadu.
Tento druh jedle se velmi snadno kříží s ostatními evropskými druhy jedlí, leč samotný čistý botanický druh je velmi málo variabilní. Dorůstá výšky 20m a šířky 5 metrů. Má štíhlou jehlancovitou korunu. Velmi dobře snáší znečištěné ovzduší, proto je vhodnou náhradou jedle bělokoré ve výsadbách i lesních porostech.

Využití:

Uplatňuje se jako solitéra, v skupinových výsadbách i jako lesní porost.

Návod na pěstování:
Je plně mrazuvzdorná do – 26°C (zóna 5b), vyžaduje propustné, vlhčí, humózní půdy a slunečné až polostinné stanoviště.