Gentiana officinalis nebo pokud chcete hořec lékařský, řadíme do čeledi Gentianaceaea – hořcovité. Rostliny z této čeledi patří ke kosmopolitním rostlinám a nyní jsou rozšířeny nejen v mírných zeměpisných šířkách severní polokoule, ale několik druhů najdeme i v Jižní Americe. Domovinou hořce lékařského jsou ale hlavně oblasti Asie, kde roste na horských loukách a na pastvinách. V Evropě se při toulkách po přírodě můžete setkat s chráněným hořcem žlutým, který má podobné léčivé účinky jako hořec lékařský.

Hořec lékařský nepatří právě k vysokým rostlinám, protože dospělá rostlina dorůstá do 20 až 50 cm výšky, ale buďte si jisti tím, že kolem hořce neprojdete bez povšimnutí. Zaujmou vás jeho nádherné modré květy zvonkovitými tvary, které se na rostlině objevují od července do září. Jak jsme to už tedy naznačili výše, hořec lékařský můžete pěstovat pro okrasu nebo pro jeho léčivé účinky.

Hořec lékařský v zahradě:

•    Neobyčejně přitažlivý ve skalce.

•    Uplatní se na předním okraji smíšených trvalkových záhonů.

•    Modrá barva atraktivních květů je v zahradách vždy vítaná.

•    Vhodný pro zahrady ve venkovském a přírodním stylu. Zaujme i v moderních kompozicích.

Návod na pěstování:

Hořec lékařský je mnohem méně náročný na pěstování než zmíněný hořec žlutý. Upřednostňuje spíše polostín, ale rozhodně nic nezkazíte ani slunným stanovištěm. Vyhovují mu méně otevřená a před nepříjemným větrem chráněná místa zahrady. Nevadí mu žádné zahradní zeminy a dařit se mu bude i v těžších a méně výživných půdách. Ideální jsou mírně vlhké, až vlhké půdy. Rostlina do jisté míry toleruje sušší podmínky, ale při letních vedrech nezapomínejte na pravidelné zavlažování. Hořec lékařský výborně odolává mrazům a obejde se bez zimní péče.