Břečťan popínavý je rychle rostoucí stálezelená liána s leklými, tmavě zelenými listy. Její domovinou je Evropa, severní Afrika a jihozápadní Asie, ale zdomácněla i v mírných oblastech Severní Ameriky. U nás se vyskytuje hojně v listnatých lesích, křovinách a v okolí lidských sídel. Břečťan prochází během vývoje dvěma etapami s odlišnou formou růstu. V počátečním stádiu intenzivního růstu se rychle šíří pnutím a lezením. Tvoří pružné, postupně dřevnatějící výhony, které se přichycují k podkladu příčepivými kořínky. Na těchto neplodných výhonech jsou listy 5 až 10 cm velké, 3 až 5-ti laločnaté. Statné, dospělé exempláře přecházejí do stádia keřovitého růstu. Tvoří květní výhony bez příčepivých kořínků s široce kopinatými listy. Zelenavě žluté květy se objevují v pozdním létě a na podzim. Plodem jsou modročerné kulovité bobule, které dozrávají v předjaří. Druh je velmi variabilní, rozdíly jsou patrné ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, ve způsobu a bujnosti růstu.
'Arborescens Argenteovariegata' je křovitá forma panašovaného břečťanu získaná vegetativním množením z květních výhonů. Vytváří hustě větvený keř dorůstající do výšky 1,5 m. Přirůstá velmi pomalu. Listy jsou tmavě zelené s proměnlivým bílým panašováním či žíháním. Od konce srpna do října kvete okolíky žlutých květů, které jsou velmi atraktivní pro včely. Kulovité plody zdobí keř po celou zimu.

Návod na pěstování:

Břečťanu se nejlépe daří v polostínu či stínu, na vlhkých, humórních, neutrálních až slabě kyselých půdách. Toleruje ale i plné oslunění a širokou škálu půdních podmínek. Tvar rostliny je možné upravovat sřihem, nejlépe na jaře. Je plně mrazuvzdorný, ale v prvním roce po výsadbě je vhodná zimní přikrývka.

Využití:

Křovitá forma břečťanu se uplatní do volně rostoucích živých plůtků či jako vyšší půdopokryvná dřevina. Zajímavý estetický efekt květů a plodů je možné využít pro podzimní vazbu kytic a věnců.
Břečťan je toxický. Otrava se projevuje průjmem a zvracením.