Jehličnatá dřevina, lidově označovaná jako „stříbrný smrk“, patří do čeledi borovicovité a rodu smrk. Dorůstá výšky 20 m a šířky 10 m. Tento jehličnan byl objeven ve volné přírodě vcelku pozdě, až v roce 1862 v Coloradu. Hned další rok se dostala semena tohoto stromu do Evropy. Je horskou rostlinou, která se vyskytuje ve výškách mezi 2 000 a 3 000 m nad m. Tam tvoří smíšené lesy s Abies concolor – jedlí ojíněnou, borovicí těžkou – Pinus ponderosa, douglaskou - Pseudotsugou  menziesii a dalšími dřevinami.
Tento smrk je velmi oblíbeným a tím i rozšířeným stromem po všech evropských parcích, protože nemá vyhraněné nároky na půdu i na vlhkostní režim. Nevadí mu přísušky ani vlhčí půdy, je velmi přizpůsobivý. Snáší i větší znečištění ovzduší.
Smrk pichlavý má větve uspořádané v přeslenu a kmen s brázditou šedohnědou borkou.
Na svých mladých větvičkách má žlutohnědou kůru a tupé okrouhlé pupeny bez pryskyřice, které raší později než jiné druhy smrků. Jehlice mění barvu s věkem – mladé jsou měkké a modrozelené, dospělé jsou velmi tvrdé, pichlavé, čtyřhranné a v barvě velmi proměnlivé. Navíc starší jehlice odstávají z větvičky všemi směry. Šišky mají v mládí zelenou barvu, pak pískově žlutou. Jsou 5 až 10 cm dlouhé. Zůstávají na stromě do následujícího roku. Plodné šupiny mají měkké, ohebné.
Strom se využívá jako solitera do parkových úprav i zahrad a zejména jeho vyloženě „modré“ kultivary jsou velmi ceněny.