Pěnišník 'Ana' má latinské jméno Rhododendron 'Anna'. Mezi rododendrony patří i známé azalky. Zařazuje se do čeledi Ericaceae - vřesovcovité. Je to velký rod, který má více než 1 000 druhů. Většina z nich pochází z Asie. Pěnišníky, které patří do skupiny hybridů Yakushimanim, jsou označeny "Y". Tyto hybridy představují nízké odrůdy, kompaktně rostoucí a s mimořádně bohatým kvetením celého keře.

Odolnost proti slunci zajišťují zejména tuhé, odolné a zelené listy, při rašení jsou hustě plstnaté. Kultivar pěnišník 'Anna' v dospělosti dosahuje výšky 1,2 m. Kvete v měsících duben až květen. Barva květů je růžová.

Pěnišník 'Anna' v zahradě

Může se pěstovat v nádobě i na zahradě.

Hodí se do parkových zahrad.

Vynikne vedle chodníků v zahradě.

Krásný i jako solitér.

Dá se pěstovat ve vřesovištích.

Ideální i ve skalkách s kyselou půdou.

Návod na pěstování

Pěnišník 'Anna' je stínomilná rostlina, která není pěstitelsky náročná. Aby prosperovala, stačí jí vhodné polostinné stanoviště s dostatkem vlhkosti a kyselá, propustná půda bohatá na živiny. Nejvhodnějším obdobím pro výsadbu je jaro, když už nehrozí mrazy. Preferuje polostinné stanoviště (ideálně pod stromy), s dostatkem vláhy.

Je sice pravda, že pěnišníky snesou na pár hodin i přímé slunce, ovšem platí, že azalky snáší slunce lépe. Stanoviště v úplném stínu by však způsobilo, že by pěnišník nekvetl vůbec. Rostliny také nesnáší trvale promočenou půdu, proto by místo k výsadbě nemělo být v prohlubni. Mají v oblibě kyselé půdy (pH mezi 4,5 a 6). Projevem nedostatečně kyselé půdy jsou žloutnoucí listy s viditelnými zelenými žilkami. Proti odpařování vody doporučujeme kolem rostliny nastlat mulč z borovicové kůry (5 cm silná vrstva).