syn. Podocarpus verticillatus
Tato zvláštní jehličnatá dřevina, původně řazená do čeledi tisovcovitých, byla po několika přezkoumáních a přesunech mezi čeleděmi nakonec zařazena do čeledi pajehličníkovitých, kde je jediným druhem této čeledi. Dorůstá 6 metrů výšky a 3 metrů šířky. Domovinou této endemické a reliktní kuriozity jsou horské lesy ostrovů Honšú a Šikoku, které jsou součástí Japonska. Hlavní areál tohoto stromu se nachází na hoře Koya v provincii Wakayama. Vyskytuje se v nadmořských výškách 500 až 1000 m n. m., kde je vysoká vzdušná vlhkost.
Pajehličník má rád přistíněná místa, chráněná před mrazivými větry a vlhčí, ale propustné půdy. Je krátkodobě tolerantní k mrazům, ale v dlouhých chladných evropských zimách namrzá.
Tato dřevina přežila do dnešní doby z období svrchního triasu. Nejstarší nálezy jsou staré 200 milionů let, takže se dá o této dřevině říci, že se jedná o živou fosílii, a proto už nemá žádné živé blízké příbuzné. Nejstarší strom v ČR roste v ZOO Lešná a je mu 51 let (1960-2011).
Jehlice této rostliny, jak už napovídá český název, nejsou tak zcela pravými jehlicemi jehličnatého stromu. Jsou měkké, jakoby dužnaté, kožovité, s podélným žlábkem, dlouhé 5 až 12 cm a široké cca 0,4 až 0,8 cm. Jehlice rostou pouze na koncích letorostů po 10 až 30 kusech v paprskovitých přeslenech. Rostlina je jednodomá a tvoří šišky. Samčí šištice jsou shloučené na koncích větviček, samičí šištice rostou jednotlivě a ze zelených dozrají v hnědé za 18 až 20 měsíců od opylení. Jsou dlouhé 7-10 cm. Semena jsou velká 1 cm a mají kolem dokola blanité křídlo.
Velmi pomalu rostou – za deset let jsou vysoké cca 1-1,2 metru. Stromky ve výšce 1 metru by již měly mít své trvalé místo na výsadbu, protože vyšší stromky jsou již choulostivější na přesazování. Často se však v našich podmínkách pěstuje v nádobách a přezimuje v bezmrazé místnosti.
Využívá se zejména jako sbírková vzácnost a kuriozita.